VELIKONOČNÍ DOPIS 2013

Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin. O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“, což přeloženo znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Marek 15, 33-34).
Ukřižovaný Ježíš se obrací na Pána Boha oslovením Eli: není to hřejivé a něžné oslovení Abba, "Otče", ale Boží jméno, vyslovené s bázní a chvěním. Tohoto Boha vládce se umírající ptá: "Proč?" Otázka je naplněna nepokojem, a ten je navíc vyhrocený utrpením a čiší z něj trýzeň; není možné pochopit smysl toho, co se děje. Zvolání vyvěrá ze zkušenosti opravdové opuštěnosti, z nepřítomnosti a mlčení toho, jehož by si Ježíš nejvíce přál blízko sebe a po jehož přítomnosti nejvíce touží právě v této hodině kříže. Není snad právě Ukřižovaný ve svém nesmírném utrpení tím nejopuštěnějším ze všech? 
 
Bylo už kolem poledne, tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se roztrhla vpůli. A Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha“. (Lukáš 23,44-46)
Na tuto bolestnou opuštěnost Ježíš odpovídá darováním sebe sama: je opuštěný, ale ne zoufalý! Ježíš se obrací k Otci láskyplným oslovením: "Otče!". Otázka "proč?" se mění v důvěryplné zvolání "do Tvých rukou"; zkušenost opuštěnosti od Otce se stává vydáním sebe sama do jeho náručí. Opuštěný Ježíš žije svou bolest v hlubokém společenství se všemi ukřižovanými na zemi a zároveň se v plné důvěře svěřuje svému nebeskému Otci.
A co Otec? Zůstal netečným k utrpení Syna? Ne, byť zdánlivě mlčí, je přítomný v celém příběhu: "neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás všechny" (Římanům 8,32); "tolik miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna" (Jan 3,16). Utrpení Syna se jej dotýká, je s ním ve chvílích světla i temnoty. Sám Bůh trpí na kříži se svým Synem, který se vydal do rukou smrti, vždyť je milujícím Otcem. Kříž se stává událostí lásky, kterou Bůh chová ke světu: tato láska není podrobena utrpení, ale sama si utrpení zvolila! Dodnes je to stěží pochopitelné. Jaký může mít utrpení a smrt smysl? My se zpravidla snažíme všechno nepříjemné a bolestné odsunout stranou. Naproti tomu Bůh sám přijímá bolest, svobodně zvolenou, dokonalou v dokonalosti lásky: "Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život" (Jan 15,13). Bůh Ježíše Krista nestojí mimo utrpení světa a každého z nás jako nějaký nezaujatý pozorovatel: Bůh sám cítí každý hřeb, kterým je Ježíš přibíjen na kříž, i každou bolest, kterou neseme v sobě. Vydává sebe sama, aby ze smrti  vytryskl nový život. 
 
           
Bůh jej třetího dne vzkřísil a dal mu zjevit se – nikoli všemu lidu, nýbrž jen svědkům, které k tomu napřed vyvolil, totiž nám; my jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. A uložil nám, abychom kázali lidu a dosvědčovali, že je to on, koho Bůh ustanovil za soudce živých i mrtvých. (Skutky 10,40-42)
 
Co to znamená, být svědkem vzkříšení? Sami apoštolové by se nestali svědky, kdyby se jim sám Vzkříšený nedal poznat jako ten, kdo žije. A dává se takto poznat i nám.
Být svědkem vzkříšení znamená dosvědčovat orientací celého svého života, že Kristus je živý. Že s ním ve svém životě počítáme, vztahujeme se k němu, že je pro nás opravdu živý, pro nás a v nás. Ne tedy, že jeho myšlenky jsou stále živé, či jeho odkaz v nás žije, nebo jeho učení je stále platné… Ježíš je pro nás živý jako osoba, s ním jdeme svým životem, jeho následujeme, jeho se ptáme, konzultujeme s ním své počiny a svá rozhodování. On sám vede náš život, inspiruje nás, otevírá nám oči pro bídu světa a našich bližních, on nás znepokojuje v naší lhostejnosti a pýše, to on, živý a jednající Kristus nás strhává ze života jen biologického, života o kterém Jakubova epištola řekne, že je životem jen jako vykrmování se na porážku. Kristus nás strhává do úžasného života vzkříšeného, věčného, života Božích synů a dcer.
                                      
                                        
 
Pane Ježíši,  Bože ukřižovaný za život světa,  nauč nás naslouchat  výmluvnému tichu Tvého umučení,  které zjevuje nepochopitelnou lásku.  Dej, ať umíme rozpoznat  ve Tvém umírání smrt smrti  a ve Tvé opuštěnosti  blízkost Toho,  komu ses cele odevzdal.  A v síle Ducha svatého,  Utěšitele v nezměřitelné bolesti deváté hodiny,  ať se spolu s Tebou i my umíme odevzdat  do Otcovy náruče,  abychom proměnili příběh naší bolesti  i utrpení našich bližních  ve svědectví lásky, která vítězí nad lží, nenávistí
i smrtí.
Amen
 
Srdečně Vás zveme na tato
velikonoční shromáždění:
 
Květná neděle  24.3.                           
Bohoslužby v Sudicích                      - 8.15 hod.
Rodinné bohoslužby v Boskovicích  - 9.30 hod.
M.Zikmund
                              
Zelený čtvrtek  28.3.               
Sederová večeře                               - 18.00 hod.
 
Velký pátek  29.3.                            -  9.30 hod.
bohoslužby s vysluhováním sv. večeře Páně
M.Zikmund                             
 
Bílá sobota 30.3.                             -  20.00 hod.
Velikonoční vigilie
 
Slavnost vzkříšení Páně 31.3.         
bohoslužby s vysluhováním sv.večeře Páně
- v Sudicích, M.Zikmund                  -  8.15 hod.
- v Boskovicích, M.Zikmund            -  9.30 hod.
 
 
 
 

Židé při svátku Pesach (Velikonoc) pořádají „sederovou večeři“; slovo seder zname­ná hebrejsky „řád“ a tato večeře má svůj po staletí ustálený průběh spočívající ze 14 částí. Vedle symbolických pokrmů jsou v ní obsažena požehnání a modlitby, jež tvoří nejhlubší zdroj křesťanské liturgie, zvláště svátosti Večeře Páně. 
 
Vigilie, to znamená bdění. Označuje zvyk připravovat se na nějaký svátek nebo mimořádnou událost, která svátku nebo události předchází, bděním v noci na modlitbách. Matkou všech vigilií je vigilie velikonoční. Podle jejího vzoru se rozšířil obyčej připravovat se i na jiné svátky (např. vánoce a letnice). Vigilie nabývá hlubšího významu, je-li chápána ve světle podobenství o pannách (Mt 25,6) a v duchu výzvy, se kterou se Ježíš obrátil k  apoštolům (Mt 13,35-36).

 
Dále připravujeme ve sboru a seniorátu
·   Sbírka šatstva  -  22.-23.dubna 2013
·   Školka mládeže v Olešnici 10.-12.května 2013
·   Noc kostelů v našem kostele – 24.května 2013
·   Seniorátní rodinná neděle v Prosetíně – 9.června 2013  
 
Poděkování
Děkujeme vám všem, kdo jste v loňském roce pamatovali na činnost sboru i celé církve jak v modlitbách, spoluúčastí na různých aktivitách, tak i finančně! Jsme za to velice vděčni.
 
Hledání nového faráře
V neděli 10.3. u nás ve sboru kázal a představil se jeden ze dvou  uchazečů o místo kazatele našeho sboru, br.vikář Filip Ženatý. Po bohoslužbách se s ním a jeho přítelkyní konal rozhovor, završený sborovým obědem. V neděli 7.4. se u nás představí druhý ze zájemců, br.farář Jiří Bureš s rodinou. Zda  hledání nového faráře považujeme za důležité, můžeme vyjádřit svou účastí a dotazy při tomto setkání. Mysleme, prosím, na hledání nového faráře ve svých modlitbách.
 
Postní sbírka na Etiopii
Chrámová sbírka na Květnou neděli 24.3. bude určena na projekt Diakonie ČCE na pomoc sirotkům a obětem AIDS v Etiopii.
 
Jeronymova jednota
Do poloviny května budeme, jako každý rok vybírat na Jeronymovu jednotu. Jde o zařízení církve, které pomáhá finančně podporovat obnovu a výstavbu církevních budov. Děkujeme!
 
 
 
 
Před Tebou, Pane, temno ztrácí sílu svou, noc odchází a den jasně září.
Píseň z Taizé

Aktuality sboru

úterý 30. ledna v 18.00 hodin,
v malém sále evangelického kostela (Hybešova 8, Boskovice).

 

Ježíš Kristus osvoboditel

Byl Ježíš radikální?

Pojďte se spolu s námi podívat na zásadní problémy současnosti, na ekologické výzvy a sociální zápasy, a zejména na to, co k tomu může říct Ježíš jako učitel osvobození.